Senátem schválená změna občanského zákoníku ohrožuje děti, komplikuje praxi a otevírá trh s výživným. Novela upřednostňuje práva rodičů a zájem na snížení administrativní zátěže soudů a OSPODů před zajištěním elementárních práv dětí. A to je alarmující.
Nestandardní přijetí, nestandardní rizika
Deklarovaným záměrem mělo být zjednodušení a zkrácení rozvodového řízení, sjednocení úpravu poměrů nezletilých dětí a právně zakotvit „rovnocennou péči“ obou rodičů jako základné způsob péče o děti po rozvodu.
Novela z dílny ministerstva spravedlnosti byla propagována hlavně jako právní úprava, která má právně zakotvit zákaz fyzických trestů dětí. Proti tomu nelze principiálně nic namítat. Problémem je, že její skutečný obsah je mnohem závažnější, negativní a překvapil i legislativce. Je to o to víc alarmující, že tyto dopady nebyly předem diskutovány s odbornou veřejností, vyvolaly nebývale širokou a jednotnou kritiku psychologů, opatrovnických soudců, neziskového sektoru i praktikujících rodinných advokátů.
Podle našeho názoru se jedná o nebezpečnou právní úpravu, která může zásadně negativně ovlivnit především životy dětí po rozvodu či rozchodu rodičů. Nejedná se přitom o malou skupinu populace. Rozvod či rozchod rodičů je v ČR běžnou životní zkušeností – odhadem každé třetí až čtvrté dítě vyrůstá v neúplné rodině nebo zažije rozchod rodičů před dosažením dospělosti. Počet dětí, které každoročně zažijí rozvod nebo rozchod rodičů, přesahuje 30 000.
I prezident Soudcovské unie JUDr. Libor Vávra opakovaně varoval, že novela „neprošla klasickým připomínkovým řízením“ a poslanecké návrhy obešly hlas opatrovnických soudů, psychologů i OSPOD.
Výsledek? Text s řadou technických chyb (nesoulad terminologie, kolize s procesními lhůtami, chybějící přechodná ustanovení) a bez reálné RIA analýzy dopadů na školy, zdravotnictví či dávkové systémy.
Níže shrnujeme klíčové změny a vysvětlujeme, proč podle nás novela spíše prohloubí problémy, které měla řešit.
Zavedení nejasného pojmu „rovnocenná péče“
Jednou z nejkontroverznějších změn je zavedení pojmu „rovnocenná péče obou rodičů“, který však není v zákoně ani v důvodové zprávě vůbec definován. V praxi to znamená, že dítě může být automaticky střídáno mezi dvě domácnosti, školky či školy, bez ohledu na svůj věk, vývojové potřeby nebo citové vazby.
Psychologové varují, že zejména malé děti do tří let potřebují stabilní a kontinuální péči jedné osoby. Novela však na tyto poznatky nijak nereaguje. Naopak ruší zákonné ustanovení, které doposud definovalo rozhodovací kritéria pro svěření dítěte do péče. To může vést k chaosu a rozporné judikatuře.
V důsledku této právní úpravy se seshora, na základě právní úpravy, „normalizuje“, aby dítě docházelo do dvou různých škol či dokonce školek nebo trávilo týdny na dvou adresách. To je zcela nepřijatelné.
Už samotné rozšíření střídavé péče judikaturou Ústavního soudu jako požadovaný standard, která se již dnes uplatňuje, je velmi problematické. Kdo z dospělých by byl schopen unést střídaní bydliště a prostředí každý týden. To je přece nesnesitelné. Judikatura by neměla být odtržená od reality a od běžných lidských potřeb. Navíc, když jde o děti. Teď se preference střídání dále posiluje, dokonce přímo zákonem a má se z ní stát zcela základní standard.
Odborníci upozorňují na zvýšené riziko sociální izolace, přetížení a psychických problémů u dětí nucených žít ve dvou odlišných prostředích. Proč takto našim dětem ubližujeme?
Ohrožení zájmů dětí v konfliktních rozvodech
Novela posiluje rodičovské právo na „polovinu dítěte“ i ve vysoce konfliktních případech, aniž by dostatečně zohlednila faktory jako domácí násilí, manipulaci, závislosti nebo psychické poruchy. Tyto děti tak budou mnohem více než doposud ohroženy fyzickým či psychickým násilím.
Již dnes je kritizována je i praxe, kdy jsou do střídavé péče svěřováni kojenci a batolata, což je zcela zjevně v rozporu s jejich nejlepším zájmem. Novela tuto praxi nejenže nezastavuje, ale fakticky ji legitimizuje jako nový standard.
Odstraněním zákonného zakotvení hranic práv dítěte, které mají být zohledňovány v opatrovnických sporech, je nesmyslné. Pro to skutečně není žádní racionální důvod. Navíc, v praxi chybí standardy kvality kolizních opatrovníků i metodika jejich práce. To je toxický koktejl, který směřuje jen k dalším problémům.
Prozatímní rozhodnutí bez možnosti odvolání
Namísto dosavadních předběžných opatření, kdy soud musí rozhodnout do 7 dnů, zavádí novela nový institut prozatímního rozhodnutí, proti němuž nově nebude možné se odvolat.
Takové rozhodnutí může platit týdny až měsíce a může zásadně ovlivnit nejen konečný verdikt soudu, ale především dává prostor v mezidobí k negativnímu formování vzájemných vztahů.
Zrušení možnosti odvolání je neobvyklé, je v přímém rozporu s principem dvouinstančního řízení a dlouhodobou kritikou Ústavního soudu ohledně nedostatku opravných prostředků v rodinném právu.
Trh s výživným – nový byznys?
Zcela zásadní kritiku si zaslouží nově zavedená možnost postoupení pohledávky na výživném třetím osobám. Ve většině evropských i severoamerických jurisdikcí je takový postup zakázán. Důvodem je ochrana zájmů dítěte a veřejného zájmu na vymáhání výživného ve prospěch oprávněné osoby.
Tam, kde je povoleno, se povolní týká výlučně jen převodu na státem regulovaný subjekt, kdy pohledávku přebírá stát v rámci systému zálohovaného výživného. Téměř nikde není umožněn soukromý byznys s pohledávkami na výživném.
Výživné je vždy vázáno na osobu dítěte nebo rodiče a jeho postoupení na třetí subjekt otevírá prostor pro spekulace, obchodování a v krajním případě i zneužití zranitelných skupin. Novela tak činí z ČR světového outsidera a vystavuje děti riziku, že se stanou „zbožím“ v rukou vymahačů dluhů.
Argument, že postoupení pomůže oprávněným rychleji k penězům, přitom neobstojí, zejména pro následující hrozby:
- Ztráta veřejné kontroly – stát dosud mohl vůči chronickým neplatičům využívat kompromisní nástroje (splátkové kalendáře, odpuštění penále) a přihlížet k jejich sociální situaci.
- Diskontní prodej vs. reálná potřeba – pohledávky se obvykle prodávají za 20–40 % nominální hodnoty, zbytek inkasuje factoringová společnost.
- Agresivní inkasní metody – pohledávky za výživným skončí v portfoliích firem, které budou uplatňovat postupy běžné u spotřebitelských úvěrů.
Cui bono?
Otevírá se nové pole vymahačským agenturám a spekulantům, nikoli dětem.
Sloučení rozvodu a rozhodnutí o péči o děti
Podle novely se má sloučit řízení o rozvodu a opatrovnické řízení o svěření péče o děti. Tímto se vracíme do socializmu, tj. do praxe která se již jednou neosvědčila.
Důvodem má být urychlení řízení, v praxi může naopak ztížit individuální posouzení zájmů dítěte. Rozvodové řízení je často emotivně vyhrocené a časově limitované; přidání komplexního posouzení péče a výživy do téhož soudního roku vytváří tlak na rozhodnutí „v balíku“. Tím se snižuje prostor pro znalecké posudky, sociální šetření a mediaci.
Závěr
Rozvodová novela občanského zákoníku přináší závažná rizika pro nejzranitelnější a to nejcennější, co naše společnost má: naše děti.
Absence odborné diskuse, nejasné pojmy, oslabení ochranných mechanismů a legalizace obchodování s pohledávkami na výživném představují zásadní krok zpět v ochraně rodiny a práv dítěte.
Odborná veřejnost proto vyzývá k revizi novely a otevření skutečné diskuse o jejím dopadu na životy dětí a rodin v České republice. A my se k těmto výzvám jednoznačně připojujeme.
Mgr. Beata Sabolová, LL.M., advokátka
Potřebujete vědět víc? Neváhejte se na nás obrátit: